Již čtvrtá moje trampská detektivka. Těm, kdo se někdy zúčastnili některé Zlaté horečky pořádané bandou kolem Seyčka na Hořině, budou některé postavy, místa i další reálie knížky hodně povědomé.

Na vzniku se opět podílela celá řada kamarádů, ilustrovala Pavlís, korektury dělala Hanka Hosnedlová, obálku navrhl Hadži a sazbu provedl Pígo, v jehož nakladatelství Klika knížka vychází.

Celý kraj kdysi vzrušila série loupeží v klenotnictvích, zejména ta poslední, ze které si lupiči odnesli obzvlášť bohatou kořist. Pak ale byli odhaleni a zatčeni. Jen jejich lup se nikdy nenašel.

Šéf lupičské bandy byl ve vězení zabit. A přitom to byl on, kdo lup ukryl a jediný, kdo věděl kde. Jeho kumpáni se po odpykání trestu postupně vracejí, a když je indicie zavedou na jedno tábořiště, ke svému nemilému překvapení zjistí, že už tam zlato hledá někdo jiný. Na čtyři stovky trampů se tam sjely, aby se na pár dní vrátily do časů dávno minulých a tábořiště proměnily v zlatokopecké městečko Dawson City.

Střet těchto dvou světů vede k vzniku mnoha kuriózních i humorných situací. Kdo ale nakonec najde mapu k lupu a tím i skutečné zlato?

Část lupu byla nalezena, Zlatá horečka skončila. Kde je ale zbytek? Peníze, drahé kameny, zbraně? Naši hrdinové se vracejí do kraje kolem Vlasákova, aby to objasnili. Zjišťují, že se o ukryté bohatství zajímá i někdo další. Na kraj padá stín, objevují se oběti. Komu se dá věřit a komu ne? Najde se lup a budou viníci potrestáni. A co skrývá tajemná mohyla, kde se podle pověsti má nalézat hrob samotného Attily?

Recenze:

Případ na Zlaté horečce

Myslíte si, že Vlasákov není? A Spálený potok, Dvorecká skála nebo takový Bodec? Nebo jste na těch místech už někdy byli a jsou vám důvěrně známá? Popisuje Hafran skutečnou krajinu a známé osoby nebo fabuluje? Čím déle budete držet balanc nerozhodnosti na ostří nože, tím lépe.

Budete-li autora podezírat z fabulace, otevírá se vám prostor pro vlastní snění a vlastní představivost. Sami si vykreslíte detektivní prostředí, tváře klaďasů i lumpů, vůni na ohni připravovaných jídel a mrazivé brnění studeného potoka se dnem postříkaným šupinami zlata. Pád na druhou stranu ostří nože zase znamená, že se sami můžete stát součástí příběhů.

Kulisy Hafranovy detektivky jsou vám totiž natolik důvěrné a známé, že za každou přečtenou větou máte pocit, že jdete krajinou, vnímáte zvuky, barvy a vůně místa a dokonce slyšíte konkrétní osobu, která náhle promluvila ze tmy usínajícího stanu. Snad jedinou postavou, kterou bych na vašem místě rozhodně potkat nechtěl, je.... Ale tuto odpověď si již doplňte sami.

V každém případě přeji co nejdelší dobu strávenou na velmi tenkém ostří nože a věřte, že pád ani na jednu ze stran není koncem. V obou případech je vždy začátkem.

Jan Valeš - Jeňýk

Recenze:

Recenze: PŘÍPAD NA ZLATÉ HOREČCE (Jan Frána)

sepsala Katherine Luka dne června 27, 2021

 Kdo hledá zlato a kdo má zlaté srdce?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Klika a autorovi Janu Fránovi.

Knihu Případ na Zlaté horečce od Jana Frány jsem zaznamenala před časem díky článku o jejím vzniku, který vyšel na blogu nakladatelství Klika. Povídání o tom, že autor první verzi obvykle píše skutečně perem do sešitu, a obrázky s grafy, kde byly vidět barevně vyznačené šipky a spojnice, mě velice zaujaly, nemohla jsem tedy odolat, abych alespoň nenahlédla. A když jsem nahlédla, byla jsem lapena.

Pohodlně se usaďte do trávy a vychutnejte si nefalšovanou klasickou detektivku v originálních a romantických trampských kulisách. Hned zkraje se musím přiznat, že jsem vlastně očekávala western, skutečnost je ale jiná a mnohem nápaditější. Příběh se odehrává v Čechách v současnosti. Lidé vlastní mobily, auta nebo detektory kovů, nicméně díky zasazení do světa trampů se vyprávění vymyká poplatnosti době a je příjemně nadčasové. Když totiž pravověrný tramp vyrazí do přírody, balí si usárnu, celtu a čutoru, stejně jako jeho předchůdci před padesáti nebo sto lety.

Taková parta milovníků hrdých traperských tradic je v centru dění, když se připlete k vyšetřování několik let starého zločinu a pokouší se nalézt ukrytý lup z několika vykradených klenotnictví.

Součástí skupiny, která se společně ráda toulá přírodou, je několik manželských dvojic s vtipnými přezdívkami. Například Jan Sladký je nazýván Kozinou a plešatý amatérský detektiv si říká Hároš, dále se můžeme setkat s Žížalou, Bobinou nebo Česnekem. Tito kamarádi společně podnikají různé výlety a dobrodružné akce. Na jedné z nich, na niž se sjede velká spousta podobných nadšenců, se dozvědí o několik let staré loupeži, jejíž aktéři byli nedávno propuštěni z vězení a určitě se pokusí konečně si vyzvednout nikdy nenalezený lup.

„Nebývalo to kratší?“ funěl Česnek pod nákladem, když jsme už podruhý absolvovali tříkilometrovej pochod od auta na tábořiště. Zrovna měl na hřbetě stan, přesněji řečeno šeltr, a na čele se mu blejskaly krůpěje potu. Já na tom nebyl o nic líp.
„Kdepak, jenom stárneš,“ neodpustil jsem si rejpnutí.
„Tak mi s tím pomoz, mladíku,“ kontroval. (str. 48)

Jeden z delikventů je zbabělý trouba a druhý neskutečný blbec, nicméně agresivní a nebezpečný. Třetí z party, ten, který byl jejím mozkem, ve vězení zemřel během rvačky a oběma jeho kumpánům zbyl k nalezení ukrytého lupu jen plánek a několik nesmyslných poznámek, které nejspíš s ukrytým zlatem, klenoty a zbraněmi ani nesouvisí.

Postavy jsou nevtíravě realistické. Vlastně by se dalo říct, že jsou snad úplně reálné. Mistrná fabulace nechává neznalého čtenáře tápat, dostává-li se mu poněkud zveličeného vyprávění o skutečných zážitcích několika zapálených woodcrafterů, nebo jde opravdu o beletrii. Taktéž místa jsou popsána krásně. Člověk prostě cítí vůni táborového ohně, poetiku, jakou představují písně Brontosaurů a Plavců, potkává stará nádraží i rozpadající se vojenské objekty. Všechny popisy jsou střídmé, praktické, nicméně sem tam se blýsknou vtipem nebo originální formulací či poezií.

„Možná vám tak docela nevěřil, že s tím počkáte, až se vrátí z kriminálu. Chtěl asi, abyste našli jenom něco. Muselo mu být jasný, že když vás policie chytí, on, jako šéf bandy, vyfasuje největší flastr. Asi se bál, aby na něho vůbec něco zbylo,“ vysvětlil mu to Petřýk.
„To my bysme mu nikdy neudělali, ohradil se Šlajfka, „my jsme féroví.“
„A teď tu o Červený Karkulce, ta je taky dobrá, odfrknul Petřýk.
„Takže na týhle mapě je aspoň část pokladu? Už víte, kde?“ ožil Šlajfka.
„Já bych si tipnul, že jo, ale jsem si jistej, že ty z toho nic mít nebudeš,“, zchladil jeho nadšení Hároš lakonicky, aniž by zvednul oči od mapy. (str. 128)

Tempo vyprávění je příjemné, nikam se nežene, toulá se lukami a paloučky stejně jako trampové, nicméně zdánlivě nedůležité odbočky mají svůj cíl a každá epizoda je nádherně vypointovaným, sevřeným útvarem, přísně logickým, vtipným a báječně lehkým. Celek nakonec čtenáře nechá vychutnat opravdovou chytrou klasickou detektivku. Do poslední chvíle není jisté, kdo stojí na straně zákona a kdo jde po zlatě, aby je uchvátil pro sebe. Podezírat můžete kohokoliv a nakonec možná budete stejně jako já překvapeni, protože odhalení vám dopřeje onen kýžený „Aha“ efekt.

Autorův jazyk je vyladěný a tvoří důležitou součást i kulisu příběhu. Bravurně využívá nespisovné a slangové výrazy, přitom však drží výbornou gramatickou a stylistickou úroveň. Celé vyprávění je vedeno v první osobě, očima jednoho ze členů party, který okořeňuje hlavní příběh svými vtípky, vsuvkami, vzpomínkami a veselými pohádkami. Díky tomu je použití hovorové řeči autentické, příjemně ladí s prostředím a dotváří je.

Nízko položený slunce nám signalizovalo, že večer je na dohled a je tedy nejlepší čas začít se koukat po nějakým utěšeným kousku přírody, kam se na noc uchýlíme. Tentokrát jsme nemířili do žádnýho trampskýho campu, museli jsme si ho sami založit. Je to vlastně taková trampská misijní a kolonizační činnost najít hezkej flek, trampama dosud opomíjenej, a na něm camp postavit. (str. 182)

Fyzické zpracování knihy příjemně překvapilo. Na první pohled je Případ na Zlaté horečce poměrně útlou publikací, ale nenechte se mást. Prostor na stránkách je využit zcela ekonomicky a ekologicky (mimochodem, zaujalo mě, že za každou koupenou knihu bude vysazeno několik stromů), zároveň však s citem a vkusem. Písmo je drobnější, okraje a odsazení štíhlé, ale dostačující a kniha je tak doslova nabitá dějem. Máte-li však potíže se zrakem, nezapomeňte si do čtecího koutku připravit brýle.

Ještě zmíním obálku, která zdařile ilustruje nejdůležitější momenty díla a drží jednotnou linii se stylem tohoto vymazleného kousku.

Sluší se dodat, že jde o čtvrtý díl série vodáckých a trampských detektivek a setkáte se tu se starými známými hrdiny předchozích autorových knih. Příběh je ale uzavřený a dá se číst jako zcela samostatné dílo. Já jsem o předchozích knihách dokonce ani nevěděla a přesto jsem si tuhle užila.

Případ na Zlaté horečce vřele doporučuji každému, kdo alespoň jedinkrát se zalíbením sledoval stužku dýmu stoupající ke hvězdám a smáčel bosé nohy v ranní rose (a nalezl v tom zalíbení). Potěší stejně staré jako mladé, neurazí seniory, nepohorší mládež. Rozhodujícím kritériem je skutečně spíše náklonnost k toulání. Jediné riziko, které vám hrozí, je to, že se budete chtít taky vypravit za dobrodružstvím. Ale budou prázdniny, tak směle do toho!