Společenstvo kamenu

Příběh začal v dalekém pravěku, kdy byl základ kamene vyvržen stratovulkánem nacházejícím se tam, kde jsou dnes Štiavnické vrchy. Dopadl tam, kde tehdy ještě mladá říčka Litava ukládala písek, a spekl se s tím pískem do oblé hroudy, jíž budoucí geologové budou říkat slepenec. Tam mnoho milionů let odpočíval a čekal, až přijde jeho čas. To nastalo, když na ostrohu skály vyrostl hrad Čabraď a on se stal jeho součástí.

Čas běžel, hrad dosáhl napřed své slávy a pak i úpadku. Zarostl křovím a trním, rozpadal se. A tehdy nastal čas, kdy se kámen měl stěhovat a dostat se ke svému budoucímu pánovi Tonymu. Jenže to se mu nechtělo. Způsobil tedy budoucímu pánovi na dálku nemoc, napřed horečnatou, pak i pohybovou. Ale nebylo mu to moc platné.

Jednoho dne se pod hradem objevila skupina trampů. Slovenských i českých. A protože jedné z nich, Túlavé Jackie bylo líto, že Tony nemohl přijet, sebrala kámen, dala si ho do báglu a tak se šutr vydal konečně na cestu. Jackie srdnatě vystoupala z údolí na Krupinskou planinu a vydala se s ním na Richňavu. Stala se tak první z těch, kterým bylo sudbou dáno kámen nést. Kámen byl spokojen, vracel se domů, do Šťiavnických vrchů.

Radoval se marně. O dva dny později trampové dorazili na Richňavu a tam jim ho Jackie coby dárek pro Tonyho předala. Měl tam počkat, než se trampové vrátí z vandru a odvezou ho do Čech. To bylo pro kámen nemilé. I ovlivnil jinak bezvýhradně kamarádské a nezlomyslné kamarády, aby kámen vzali a potajmu ho strčili Hafranovi do bonbónku na usárně. Kámen se tak vydal do centra jeho rodných vrchů a Hafran se stal druhým z těch, jež ho nesli.

„Vy šmejdi, kdo to byl?“ zařval Hafran, když kámen v usárně, po celodenním pochodu včetně cvičného sestupu k Bančianskému jezeru a zpět, objevil. Kámen se zaradoval, neboť se zdálo, že bude vztekle zahozen a zůstane doma, ale osud chtěl jinak.

Hafran si musel vyslechnout mnoho veselých komentářů, z nichž nejvtipnější byly ty Kašíkovo.

Vzal kámen a ukázal ho Kašíkovi.

„Víš, co to je?“

„Jasně, to je Tonyho kámen,“ odpověděl sebejistě Kašík.

„Ne, to je tvoje jízdenka do Čech,“ odtušil Hafran jízlivě, „u auta si ji zkontroluji.“

Vtípky odumřely Kašíkovi na rtech a kámen se tak mohl druhý den vydat na zpáteční cestu. Alespoň dal nově založenému kempu jméno – Tonyho kámen.

Ještě to nevzdával, seslal na oba vracející se poutníky vítr a déšť, zrádně je svedl z cesty, ale oni vytrvali a Kašík jej hrdinsky odvezl do naší země.

O týden později přišel čas, kdy měl být předán svému právoplatnému majiteli, Tonymu. Čtvrtým nositelem se stal Mejla, jež se ujal povinnosti donést ho na Empty camp. Kámen se bránil, zpozdil vlaky, způsobil zácpu na dálnici, ale svůj osud už nezvrátil a na campu byl Tonymu slavnostně předán.

S ním se pak vydal na poslední cestu. Jeho pokus, kdy Tonymu obnovil bolesti zad, byl už jen poslední zoufalou možností zkusit zvrátit neodvratnou sudbu a Tony jako poslední, pátý nositel, ho dopravil tam, kam bylo před miliony let určeno – sobě domů. Tak vzniklo a současně svůj úkol splnilo Společenstvo kamenu.

Túlavá Jackie - Matka společenstva

Losos - Guru (vymyslel ten vtípek) a průvodce kamenu

Hafran - nositel kamenu

Kašík - nositel kamenu

Mejla - nositel kamenu

Tony - nositel kamenu, nyní i majitel

Fredy - průvodce kamenu

Lucka - průvodce kaamenu

Šmidla- průvodce kamenu

Pavlís - průvodce kamenu

Joko - průvodce kamenu

Horác - vyznavač kamenu

Malá Saša- vyznavač kamenu