Počátečním popudem, který mě přiměl pustit se do stavby první kytary, bylo to, když jsem na koncertu Brontosaurů uviděl Ovationa. A protože jsem ho viděl z dálky, z nějakého důvodu jsem si domyslel, že zadní vypouklá strana by měla kopírovat tvar přední desly. Proto první korpus měl vzadu dvě boule. Ten jsem přidělal ke krku a ozvučné desce vraku klasické španělky a hrdě to nazval typem A1. To bylo v roce 1989 a tuto kytaru dosud mám a občas si na ní z nostalgie zahraji. Už třeba jen proto, že se mnou absolvovala vojnu.

Na opačném konci časové linky stojí kříženec loutny a kytary, který nese pořadové číslo 44 a první tóny zahrál v roce 2014. Má mahagonový korpus a osmidílný krk, palisandrový hmatník a kobylku, masivní smrkovou ozvučnou desku. Jak tvar pření desky, tak zaoblení korpusu jsem si navrhl. Nyní stavím prakticky už jen tyto typy. Tato kytara nese označení E7, protože vznikla dalším vývojem typu E1, jehož první kus je představen níže. Veřejnou premiéru si odbyla na Fort Hazzardu, od té doby už pár vandrů zažila. Několik fotek z její stavby naleznete

Druhou v pořadí byla španělka, nazvaná typ B. Vznikla přestavbou továrního nástroje. Dostala výkroj u krku, nové laky a žebrování, zdobení kopretinami. Dělal jsem jí pro kamaráda Vodníka, která jí dal jméno Čúza a tahle holka s ním absolvovala bezpočet vandrů, vodáckých výprav i zpívaných. Dnes už ja na zaslouženém trampském důchodu (podobně jako její majitel) a zdobí Vodníkův wigvam. Podobných španělek vzniklo celkem 7

Další kus typu B

Třetí kus a současně třetí typ, je ovation typu F. Je postaven na tvaru španělky, má už jednoboulový laminátový korpus, jehož tvar jsem počítal na prastarém počítači, dubový krk, bukovou hlavu a kobylku, kterou jsem vyřezal na vojně z parkety při službách. Dokončena byla v roce 1991 a chtěl jsem si na ní zahrát na své svatbě. Bohužel jsem ji nechal za oknem auta a ve svatební den jí upadla kobyla. Po opravě se mnou zažila mnoho vandrů a vydržela přes dvacet let. Stále hraje, i když už má poněkud zprohýbanou čelní desku. Má výrazné basy a dlouhý dozvuk, rád si na ni dosud občas zahraju. Je odolná, ale trochu těžší. Typ F jsem pak stavěl nejčastěji, vzniklo jich dosud 11 kusů v několika variantách.

Dvanáctistrunka vznikla jako větší dvojče prvního F-ka, dostala označení S. Její korpus byl kopií originálního ovationa a v roce 1991 ji dostal Vodník. Hrála skvěle, ale o pár let později byla ukradena. Kdo ví, kde se dnes toulá. O pár let později byla nahrazena novou, s pořadovým číslem 19, ale ta už nebyla tak povedená. Tyhle kytary dostaly označení S

Objevil jsem i tato prastará banja a provedl jejich rekonstrukci—opravu dřevěných částí, nové laky a pražce, ošetření kovových dílů, výroba chybějících kobylek. Blány zůstaly původní. Takto rekonstruováno bylo 4 a 6-ti strunné banjo, nyní sháním 8-mi strunné, mandolínové, stejného provedení. Dal jsem jim označení K

Aby to nebylo tak fádní, začal jsem se zabývat i historickými a cizokrajnými strunnými nástroji.

První byla kopie tamburašského nástroje bisernice, nebo taky kontrašice a sopránová tambura.

Potom jsem získal vrak šestistrunné loutny, kterou jsem poměrně náročně a zdlouhavě rekonstruoval.

Přišel čas navrhnout kytaru, která by byla zcela originální a proto bylo potřeba vymyslet hlavně tvar její ozvučné desky. Od tohoto nového tvaru pak vznikaly jumby, španělky ovationy a loutnové kytary . typy C, E a G.V budoucnu se kromě rekonstrukce historických nástrojů hodlám věnovat stavbě pouze loutnových typů kytar

Korpus loutnových kytar